50. narozeniny Bohumila Štanglici ml.
U příležitosti významného jubilea, 50. narozenin ředitele naší společnosti Nopek, pana Bohumila Štanglici, přinášíme exkluzivní rozhovor, který byl publikován v časopise Svazu pekařů a cukrářů. Výkonný ředitel Svazu, pan Bohumil Hlavatý, v něm s panem Štanglicou hovoří o jeho dlouholeté práci, úspěších společnosti Nopek i o budoucnosti českého pekařství.
Rozhovor si můžete přečíst zde
Vážení členové, v tomto čísle mohu splnit pro mne velice příjemnou povinnost, a to vést rozhovor s člověkem, kterého si velmi vážím, jehož, jak doufám, smím považovat za svého přítele, a jsem rád, že jsem ho mohl díky Svazu pekařů a cukrářů potkat – s Bohumilem Štanglicou mladším. A důvodem pro rozhovor není jen jeho aktivní činnost ve vedení SPaC, kde již několik let působí v pozici místopředsedy Svazu, ale hlavně příležitost popřát mu k jeho padesátým narozeninám a zároveň ho více představit naší členské základně.
Bohumil Štanglica vystudoval známou pardubickou průmyslovku a pak hned nastoupil do rodinné pekárny NOPEK, kde pracuje až dosud. Posledních 8 let je výkonným ředitelem a předsedou představenstva NOPEK, a.s. Zároveň vykonává funkci 2. místopředsedy představenstva Svazu pekařů a cukrářů v ČR.
Bohouši, rád bych ti za sebe a za celý Svaz pekařů a cukrářů popřál vše nejlepší k tvému životnímu jubileu. Jak jsi oslavil své padesáté narozeniny? Dostal ses i k bilancování své životní cesty?
Myslím, že na bilancování životní cesty mám ještě čas. Přemýšlím dopředu – co zlepšit, aby se firmě dařilo, abych se co nejlépe postaral o zaměstnance. Také se zamýšlím nad prací Svazu: jak mohu pomoci, co dělat lépe pro členskou základnu. Padesátka je meta, která se slaví a je třeba si to promyslet. Abych to zvládl, rozdělil jsem oslavy na tři části. Největší oslava byla se zaměstnanci, dále s kamarády a přáteli z oboru a nakonec s rodinou. Bylo to docela náročné.
Ptát se tě na to, jak ses k pekárně dostal, já osobně nemusím. Přesto tak pro čtenáře učiním, možná ne všichni tě znají. Můžeš mi povědět o své cestě a počátcích podnikání tvé rodiny?
Maminka i táta byli pekaři každým coulem. Od patnácti let jsem pravidelně chodil na brigády: mytí přepravek, odběr chleba, později mísit. Výběr školy byl celkem jasný, následoval jsem rodiče na SPŠPT do Pardubic. Revoluce vyhoupla tátu na funkci ředitele závodu Vysoké Mýto. Řešil navrácení majetku v restitucích a poté také privatizaci. Přes řadu překážek založil s několika zaměstnanci v roce 1991 firmu Nopek, s. r. o. Po návratu z vojny jsem byl mísičem, mistrem a vedoucím provozovny v Hrušové. Nyní jsem členem představenstva a výkonným ředitelem
Tvoje volba byla tedy jasná, nebo jsi v mládí přemýšlel také o jiné profesi?
Odmala jsem s tátou chodil po pekárnách, nasával vůni čerstvého pečiva, jedl křupavé rohlíky sotva vytažené z pece, a když jsem měl štěstí, byl i teplý koláč. Chtěl jsem být jako on, vědět co nejvíc a umět lidem poradit. O jiném oboru jsem ani neuvažoval.
Jak probíhalo převzetí firmy tebou a tvými bratry od vašeho otce?
S bratry jsme časem dostali zodpovědné funkce. Tomáš má na starosti obchod, Petr výrobu a já firmu. Myslím, že za roky ve firmě jsme se leccos naučili a také se nám staly některé postupy a pravidla vlastní.
Pekárny NOPEK se mezi námi pekaři těší velmi dobrému jménu. Čím si to vysvětluješ? V čem si myslíš, že se vaše firma odlišuje od ostatních?
To, že má NOPEK dobrou pověst, mě těší. Nemyslím si však, že bychom byli nějak výjimeční. Ctíme základy dobrého chování k našim dodavatelům i zákazníkům. Dbáme na férové jednání a plnění slibů. Je to předpoklad rodinné firmy a závazek vůči našim předchůdcům.
Jako jedni z prvních jste investovali nemalé prostředky do moderních technologií, automatizace a technologie na zmrazování pečiva. Myslíš, že to bylo správné rozhodnutí?
Vše má svůj vývoj. I my jsme hledali cesty, jak se odlišit od konkurence, kam by se mohl ubírat pekařský obor a kde by mohla být skulinka na trhu v již tak bohaté pekařské nabídce. Jak to většinou bývá, jedná se hlavně o peníze. Šli jsme do podnikatelského rizika a vzali si úvěr 150 milionů korun. Vybudovali jsme sekci mraženého pečiva s moderní technologií, automatizací i robotizací. Nyní zjišťujeme, že to byla dobrá volba. V tomto trendu chceme pokračovat, neboť si uvědomujeme, jaká je situace na pracovním trhu.
Vzpomínáš si na nějaké opravdu těžké období nebo situaci, kdy jste s rodinou zvažovali, že v pekárně nebudete pokračovat?
Nic takového nás opravdu nenapadlo. Měli jsme stále na paměti tátova slova: „Budete-li usilovně pracovat, dělat poctivé řemeslo, musí vás uživit!“ Museli jsme zvládnout některá nepříjemná období, třeba když jsme byli vyřazeni z řetězce a přišli o téměř 20 % výroby. Ale co tě nezabije, to tě posílí. Nakonec to byla dobrá zkušenost. Za celou dobu podnikání jsme se nezpozdili ani o jeden den s výplatami. Na tom si táta zakládal. Říkal, že zaměstnanec musí mít za svoji práci peníze včas a v plné výši a je na nás, abychom to zajistili. Já s tím naprosto souhlasím.
A naopak, co pro tebe bylo tím nejlepším obdobím, zkušeností, kdy jsi sám sobě řekl: Stálo to za to a jsem na nás pyšný?
Jsem pyšný na tým lidí, které mám kolem sebe, na zaměstnance, kteří každý den vyrábějí v požadovaném množství a požadovaném čase výrobky, abychom uspokojili všechny naše zákazníky. Pekárna neustále čelí novým výzvám buď ze strany zákazníků, nebo to jsou požadavky legislativní. Vždy mám radost, když se nám podaří úkol splnit.
Ty sám jsi druhým místopředsedou našeho Svazu. Jak práci svazu hodnotíš a co od něj očekáváš? Jaké jsou podle tebe hlavní úkoly Svazu?
Práci Svazu hodnotím dobře, myslím, že Svaz se snaží dělat věci, které dělat má, a to hájit zájmy pekařů a cukrářů. Vedeme jednání na ministerstvu zemědělství, na ministerstvu průmyslu a obchodu, na potravinářské komoře, připomínkujeme chystané zákony. Členská základna je včas seznamována s legislativními změnami, většinou formou seminářů. Komunikujeme s pekařskými školami a učilišti, pořádáme soutěž o nejšikovnějšího pekaře Pekař roku Junior. Neméně důležitá je také komunikace s veřejností, kterou ty, Bohouši, i Petr Křivka zvládáte na výbornou.
Jaké výzvy podle tebe před pekaři budou ležet v nejbližším období?
Čeká nás (v souvislosti s Green Dealem) snižování uhlíkové stopy, úprava nakládání s odpady, zamezování plýtvání, snižování energetické náročnosti... Nebude to zadarmo, bude nás to stát jak nemalé finanční prostředky, tak i změnu chování našich zaměstnanců.
Pojďme na chvíli pryč od pekařiny. Jak nejraději trávíš svůj volný čas? Jaké máš koníčky a u čeho si nejlépe odpočineš?
Teď je období, kdy rád zajdu do lesa na houby, jednou týdně chodím s kamarády na tenis, snažím se hrát i golf. Tady se mám stále co učit. Chodím fandit dětem a teď už i vnoučatům na fotbal a tenis. Rád s nimi zajedu na výlet do zoo nebo na bazén. Bydlíme v domku se zahradou, tak je po odpoledních stále co dělat. Když vyjde čas, vezmu psa a jdu se projít nebo vyrážím na loď a relaxuji u vody.
Co bys závěrem popřál českým pekařům a cukrářům? Máš nějaký recept na úspěšný byznys v našem oboru?
Pekařina je krásné, voňavé řemeslo. Všem přeji pevné zdraví, veselou mysl, spokojené zákazníky, loajální zaměstnance a spoustu správných rozhodnutí.
Bohouši, děkuji ti za příjemný rozhovor, a ještě jednou přijmi mou gratulaci k tvým kulatým narozeninám. Rád bych ti také poděkoval za svaz i všechny naše členy za to, kolik času práci pro svaz aktivně věnuješ, což je v případě tvého pracovního vytížení obdivuhodné. A dovol mi i poděkování osobní. Jsem rád, že se naše profesní dráhy zkřížily, myslím, že jsme oba po pekařsku řečeno z podobného těsta, máme obdobné vize i cesty, jak k nim dojít. Moc si vážím toho, že se na tebe mohu vždy obrátit s prosbou o radu, pomoc nebo jen probrat nápady, které mám. Doufám, že tato spolupráce nám ještě nějakou chvíli vydrží.